Výprava do mizejícího světa

Sokolov, který známe jako nechvalně proslulé centrum hnědouhelné pánve, žil v minulosti z chmelařství. Dnes se tu k pivním tradicím vracejí. Budoucnost vidí místní v rekreační zóně plné jezer v podhůří Slavkovského lesa.

Když přijíždíte do Sokolova z Karlových Varů, dáte asi zapravdu varování přátel: "Co v Sokolově? Tam je jen uhlí a paneláky..." Nevábná sídliště a v dálce trčící komín městu skutečně dobrou reklamu nedělají, při procházce centrem si ale člověk všimne i jiných věcí - útulného Starého náměstí s kašnami, klasicistního zámku obklopeného parkem nebo mohutného Hornického domu. Ani ty paneláky nejsou všechny šedivé a ošklivé, značná část z nich prošla rekonstrukcí a na řadě z nich uvidíte veselé a pestré barvy.

"Kdybyste se tu prošel před dvaceti lety, skoro byste Sokolov nepoznal. Vše se tu mění," říká Jan Picka, ředitel zdejšího kulturního domu. To přitom neplatí jen o samotném městě, ale i jeho nejbližším okolí. Událostí posledních měsíců je v Sokolově zatopování bývalého povrchového dolu Medard, na jehož místě má vzniknout během tří let obrovské jezero o rozloze 500 ha, tedy zhruba dvakrát větší než Máchovo. K bývalému lomu dojdete z centra města za necelou půlhodinku, pokud ale chcete vidět celé panorama včetně informační tabule s popisem budoucí rekreační zóny, vydejte se do nedalekého hornického městečka Habartov.

Svět pod vodou

Zajímavější než sledování napouštění jezera je projít se v místech, která budou za pár měsíců pod vodou. Ta už mnohdy nepřipomínají zdevastovanou krajinu ze začátku devadesátých let, ale dají se tu naopak najít malebná zákoutí se vzrostlými stromy, od železa červená koryta miniaturních říček, a dokonce i drobné vodopády. "Nechci, aby to znělo jako klišé, ale z toho prostoru je cítit úžasná svoboda. Je to svět, který jinde neuvidíte," vypráví o zanikající krajině Medardu geodet Rudolf Tyller, který ji spolu se Světlanou Kuncovou ze sokolovského muzea poslední dva roky fotografoval. Výsledkem jejich práce je výstava, která se po úspěchu v Sokolově v dubnu přesune do Karlových Varů. V únoru se snímky objeví i ve výpravné fotografické knize.

Některé z fotek vypadají, jako by byly nasnímané v nějakém horském národním parku, další snímek připomíná kráterem s kouřícím podzemním ohněm Island. Prohlídka zatápěného dolu je fascinující hlavně v poznání, jak se příroda vyrovnává se zásahy člověka. "Většinu toho, co jsme nafotili, už neuvidíte, protože je to pod vodou. Stále se tu ale dají najít zajímavá místa, chce to chodit s očima otevřenýma," upozorňuje Tyller.

Některá z míst, která nafotil, prý existovala jen krátce, třeba dva měsíce. V dolu lze totiž snadno pozorovat postupující erozi půdy, dno se neustále mění. Mění se i břehy, vznikají tu umělé ostrovy a poloostrovy, louhováním minerálů se v přírodě objevují překvapivé barvy. "Pracoval jsem tu od roku 1969, krásy té krajiny jsem si ale nikdy nevšiml," uzavírá Tyller.

Zanikající krajiny na jedné straně lituje, na druhé straně však uznává, že nechat ji jejímu osudu není společensky přijatelné. Společnost Sokolovská uhelná, která rekultivaci provádí, si od ní mimo jiné slibuje i vznik nových pracovních míst a proměnu na rekreační zónu. Podle jednoho z místních horníků, který v dolech 41 let pracoval, ocení změny až příští generace.

Den v životě horníka

Vraťme se ale zpátky do města. Před prohlídkou se vždy vyplatí zajít do místního infocentra, v Sokolově to platí dvojnásob. Najdete ho totiž v Hornickém domě, který byl postaven ve 20. letech podle návrhu architekta Rudolfa Welse. Masivní růžová stavba je jednou z hlavních sokolovských památek. V průčelí budovy je zasazen monumentální reliéf připomínající socialistický realismus. Dílo s názvem Jeden den ze života horníka ale vzniklo už v roce 1923.

Jinak ale ve městě příliš památek na těžbu neuvidíte. Pravda, těžbě je věnována velká část expozice muzea, místní vám ale spíš doporučí Hornické muzeum v nedalekém Krásnu, které nabízí i projetí se hornickým vláčkem a je tak atraktivní i pro děti.

Milovníci starší architektury spíš ocení sokolovský zámek, který vznikl původně jako vodní tvrz. Začátkem 19. století ho pak nechal hrabě Bedřich Nostic-Rieneck přestavět z renesanční do klasicistní podoby. V zámku s čtyřmi věžemi dnes najdete knihovnu a krajské muzeum.

Přirozeným centrem města je pak Staré náměstí, ohraničené na jedné straně kostelem svatého Jakuba Většího a na druhé straně kapucínským klášterem s kostelem sv. Antonína Paduánského. V podzemí pod kostelem se skrývá také hrobka s mumiemi rodu Nosticů, přístupná během Hornické pouti.

Pivo s příchutí cannabis

Málokdo už dnes ví, že historie města není spjata jen s těžbou. V 16. až 19. století se v okolí města pěstoval chmel a obyvatelé Sokolova se živili hlavně zemědělstvím. Pak ale chmel ustoupil těžbě a okolí města se postupně proměnilo v měsíční krajinu. Za války prošel Sokolov těžkým bombardováním, poté vyrostly okolo centra paneláky a město získalo nelichotivou pověst. Tu se dnes snaží změnit. Příkladem je i obnovení pivovarské tradice: už víc než tři roky můžete v Sokolově ochutnat místní pivo značky Permon.

Soukromý minipivovar začal působit nejprve v nedaleké Lomnici, poptávka ale stoupala a kapacita sto litrů na jednu várku přestala stačit. Vloni proto majitel Ladislav Sás otevřel nový minipivovar v restauraci U Kláštera v Sokolově s kapacitou 650?l. Podle receptů plzeňského sládka Josefa Krýsla se tu vaří dvanáctka ležák, výčepní desítka, světlá výčepní třináctka, polotmavá dvanáctka i tmavá třináctka. K tomu si přidejte příležitostně vařená výroční piva. Vždy jde o piva plzeňského typu vyráběná spodním kvašením.

V původním pivovaru v Lomnici se už vaří jen takzvané speciály: piva s příchutí višně, borůvky nebo cannabis. Tamní pivovar slouží i jako vývojová laboratoř - zkouší se zde nové receptury a vymýšlejí nové přísady.

Permon není nijak konzervativní a nebrání se experimentovat: "Český zákazník preferuje hlavně ležáky plzeňského typu. Ochucená piva ale mužům umožňují, aby vzali do hospody i ženy," říká sládek Jan Rada. Nyní má rodinný pivovar, který tvoří majitel a dva zaměstnanci, velké plány. Chystá se rozšíření výroby, v Lomnici by se měla zkoušet kvasnicová piva vařená svrchním kvašením.

"Používají se na to jiné kvasinky, oba druhy by v jednom provozu být neměly," vysvětluje sládek. Protože jde o piva nepasterizovaná a nefiltrovaná, dají se skladovat jen dvacet dní. V Permonu nabízejí piva v několika baleních, vybrat si můžete ze soudků, skla i pet lahví. Nechybí ani stylové lihoviny: Bílé uhlí (pivní pálenka), Černé uhlí (žaludeční likér), Hnědé uhlí (podobný rumu) a Zlaté uhlí (bylinný likér). Na rozdíl od komodit typu uhlí nebo elektřina je pivo ideálním suvenýrem - připomíná sokolovskou minulost i budoucnost.

Jak se tam dostat
Sokolov leží asi 150 km od Prahy. Jezdí sem autobusy (přímé nebo přes Karlovy Vary, asi 3 hodiny jízdy) i vlaky.

Jak na to
Jezero Medard
Bývalý důl leží mezi městy Sokolov a Habartov a mezi obcemi Bukovany, Citice a Svatava. Podobně zajímavou krajinu uvidíte na Ježkově stezce po Velké krušnohorské výsypce.

Kde se ubytovat
Penzion Piano
Zkuste penzion Piano, který leží přímo na Starém náměstí. Dvoulůžkový pokoj stojí 1100?Kč na noc. Pozor, penzion má vchod z vedlejší ulice.
www.penzion-piano.cz

Kam na jídlo
Steak bar George
Příjemný podnik s milou obsluhou v centru města se specializuje na vepřové a kuřecí steaky. Najdete ho v ulici 5. května.
Najíte se tu za zhruba 150 až 200 Kč. Další možnosti skýtá Staré náměstí s pizzerií a restaurací Koruna.

Užitečné internetové stránky
www.sokolov.cz oficiální stránky města
www.sokinfo.cz portál infocentra a Městského kulturního domu
www.medard-lake.eu vše o vzniku jezera Medard
www.csimc.net/zajimavosti fotografie Medardu z výstavy

Akce
Výstava
V kostele sv. Antonína tento den končí videoprojekce Studie mladého muže, jejichž autorem je Radeq Brousil.

25
čtvrtek
únor

"Před dvaceti lety byste Sokolov nepoznal. Vše se mění."

Jan Picka
ředitel MKK

Výstup na Hard
Chcete-li si Sokolov prohlédnout z výšky, udělejte si výšlap na rozhlednu Hard. Klíče mají v infocentru nebo na policejní stanici u rozhledny.

IN.IHNED.CZ autor: Milan Rokos