Z Prahy vzhůru na Okoř. Parádní cyklocesta jako žádná ze sta
Hrad Okoř proslavila hlavně známá trampská píseň. Bílá paní se na jeho hradbách už sice neprochází, gotická zřícenina v malebné středočeské krajině ale přímo vábí k cyklovýletu. Cestou projedeme údolím Vltavy, navštívíme nejstarší kamennou stavbu v Čechách i vyhlídku Mikoláše Alše.
Zajímavostí této zhruba 70kilometrové cesty je i fakt, že z poloviny sleduje trasu populární "Pražské padesátky" a téměř celá vede podél červené turistické značky.
Z Prahy na sever
Výlet můžeme začít v Holešovicích, poblíž areálu Výstaviště. Odtud projedeme Stromovkou, přejedeme na Císařský ostrov a po lávce pro pěší a cyklisty se dostaneme na druhý břeh Vltavy, do Tróje. Hned za lávkou sjedeme doleva a napojíme se na značenou cyklostezku č. 2 vedoucí do Kralup a dále na sever.
Mineme trojský zámek, který patří mezi nejvýznamnější ukázky zámecké barokní architektury 17. století v Čechách. Však také k jeho stavbě i výzdobě pozval hrabě Šternberk vynikající evropské umělce: stavbu projektoval Giovanni Domenico Orsi, o sochařskou výzdobu se postarali Jiří a Pavel Hermannové z Drážďan, později je ještě doplnil Jan Brokof. Schodiště před zámkem zdobí plastiky antických bohů a bohyň bojujících s Titány. Odtud patrně pochází i název Trója, který se pak rozšířil na celou čtvrť.
Za zámkem se napojíme na červenou turistickou značku a po široké cestě pokračujeme po pobřežní hrázi na sever. Cesta vedoucí těsně podél řeky míjí zoologickou zahradu, prochází kolem Bohnického údolí a záhy opouští hustou pražskou zástavbu.
Vltavským kaňonem do Kralup
Náhle jako bychom se ocitli v jiném světě. Pohled na vltavské údolí, z něhož se na obě strany zvedají zelené stráně, působí v kontrastu se šedí nedalekých pražských sídlišť nezvykle svěže.
Když na protějším břehu spatříme věže Roztockého zámečku, víme, že jsme nedaleko osady Klecánky. Díky tomu, že nejbližší most je odtud na obě strany vzdálen více než deset kilometrů, zůstávají Klecánky jedním z posledních míst, kde funguje přívoz nikoliv jako technická rarita, ale jako jediný způsob dopravy přes řeku. Ti, kterým se nechce jet plánovaných 70 km, můžou přívozu využít a na Okoř pokračovat z Roztok Únětickým údolím.
My ale kolem lomů v Husinci pokračujeme v cestě na Kralupy. U Ústavu jaderného výzkumu v Řeži pak pohodlná široká cesta končí a několik dalších kilometrů šlapeme po úzké pěšině, často opravdu pár desítek centimetrů od břehu Vltavy. Zhruba dva kilometry dlouhý úsek vede přímo po koruně zdi, bezmála tři metry nad hladinou řeky. Tady je třeba dát pozor, abychom i s kolem nespadli do vody. Rodiny s malými dětmi a ti, kteří trpí závratěmi, by tento úsek měli vynechat a objet ho přes Vodochody.
Po překonání nástrah pod Větrušickými roklemi se dostáváme po pěkné cyklostezce do nejvzdálenějšího bodu od Prahy, do Kralup. Tady přejedeme Vltavu a po červené se vydáme směrem na Okoř. Jestliže máme dost času i sil, můžeme v Kralupech za mostem odbočit doprava a zajet se do nedaleké Nelahozevsi podívat na rodný dům Antonína Dvořáka.
Ves Okoř
Ves Okoř se v kronikách datuje již roku 1228, hrad zde pravděpodobně vybudoval bohatý pražský měšťan František Rokycanský "z Okoře" kolem roku 1360.
Po vypálení husity nechal renesanční úpravy paláců provést Bořita z Martinic. Tento rod proslavil jeho stejnojmenný potomek, kterého vyhodili z okna pražského paláce vzbouření stavové. Pád přežil Martinic bez vážnější újmy, na dva roky sice přišel o majetek, když však rozděloval císař Ferdinand odměny svým věrným, získal jej s bohatým nádavkem zpět.
Za třicetileté války byl hrad vypálen a další majitelé – jezuité – jej postupně opravovali. Bohužel, co jezuité opravili, to po zrušení řádu zničili obyvatelé širokého okolí hradu, odvážející z něj stavební materiál. Okoř byla ponechána svému osudu až do roku 1921, kdy ruinu převzal stát.
Červená značka nás rychle vyvede z Kralup (průmyslové město ostatně ani k delší zastávce neláká), záhy opustí silnici na Kladno a zanoří se do lesnatého údolí Zákolanského potoka. Širokou lesní cestu střídají občas úseky, kde se hliněná stezka zužuje, povětšinou se nám ale na tomto rovinatém úseku pojede velmi příjemně.
V Zákolanech asi těžko přehlédneme mohutnou sochu Antonína Zápotockého, který se v nedalekém domě roku 1884 narodil. Tady se napojujeme na trasu "Pražské padesátky", tradičního závodu na horských kolech z Prahy na Okoř a zpět.
Čeká nás teď také jediné větší stoupání na celé trase, které nás zavede na památnou Budeč se zbytky středověkého hradiště. Rotunda sv. Petra a Pavla na návrší, postavená knížetem Spytihněvem II. kolem roku 895, je nejstarší dochovanou architektonickou stavbou u nás. Poutní místo je od roku 1962 národní kulturní památkou. Mimochodem, legendy praví, že na Budči se učil i samotný sv. Václav.
Z návrší u rotundy potom červená značka prudce klesá do údolí opět se přimyká k Zákolanskému potoku. Údolí pod Budčí každopádně patří mezi nejhezčí úseky na naší trase.
Poté, co podjedeme monumentální viadukt a mineme zrekonstruovaný Nový Mlýn, zakrátko už nás vítá vysoká věž hradu Okoř. Těžko říct, jestli teď pro nás bude větším lákadlem výstup na hradby gotické zříceniny, nebo posezení ve stínu cukrárny v podhradí...
Tichým údolím do Prahy
Zbytky základů kostela Narození Panny Marie v BudčiAsi nás nepřekvapí, když od hradu budeme pokračovat směrem ku Praze po červené značce. Není to sice nejkratší cesta, ale zato nás provede po nádherné polní cestě stoupající k Tuchoměřicům. Teprve po průjezdu touto obcí se od červené odpoutáme a pokračujeme po vedlejší silnici na Statenice, Černý Vůl a Únětice.
Za zajímavé jméno druhé jmenované vesničky se zasloužila hlava býčka ze starší doby kamenné, která byla nalezena ve zdejší, dnes již zrušené cihelně.
Nyní už sledujeme modrou značku, vedoucí do Roztok u Prahy. Za Úněticemi míjíme rybníček, nad nímž ze strání ční ostré skály, kde můžeme občas zahlédnout horolezce. Pokud máme dost energie, můžeme nechat kola u cesty a po modré značce vyšplhat na Alšovu vyhlídku.
Dále vjíždíme do rezervace Tiché údolí a míjíme Trojanův Mlýn, kde se natáčel známy televizní seriál "Byli jednou dva písaři" s Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem. Traduje se, že v jednom pokojíku příležitostně přespával i Mikoláš Aleš, který pobýval v nedalekém Brandejsově statku.
Mírné klesání vedoucí lesoparkem podél Únětického potoka nás přivede k lesní restauraci Koliba, kde si můžeme odpočinout a doplnit tekutiny. Odtud pokračujeme ještě asi kilometr po modré do Roztok u Prahy, kde odbočíme vpravo na silnici vedoucí ku Praze.
Může se hodit
Trasa
Doporučený začátek: Holešovice – Výstaviště nebo metro "C"
Konec: stejný, popř. stanice metra "A" Dejvická
Délka trasy: 70 km
Obtížnost: středně vysoká. Profil trati je spíše rovinatý, technicky obtížný zejména úsek Řež – údolí Máslovického potoka (úzká cesta vedená po okraji zdi nad řekou)
Vhodné kolo: horské, příp. trekking.
Doprava: do Holešovic se lze dopravit metrem "C", příp. vlakem. Trasa několikrát míjí tramvajové linky a vede též v blízkosti stanic metra "A" – Malostranská a Hradčanská.
Přívoz Klecánky - rozpis ZDE
Mapa
například Shocart č. 18 "Okolí Prahy – sever" 1:50 000
Občerstvení
restaurace Dělová bašta pod hradem Okoř nebo lesní restaurace Koliba u Roztok
Otevírací doba hradu Okoř
Duben – květen a říjen – prosinec: pouze o víkendech 10.00 – 16.00
Červen – září: kromě pondělí 10.00 – 16.00
Vstupné
ve všední dny 55 Kč/ děti a studenti 35, o víkendech 75 Kč/55.
Více info na: www.okor.cz
