Žižkov je zeleným místem na mapě Prahy

Žižkov byl dlouho pouhou vesnicí u samého okraje královské Prahy. První zmínky o této části pozdější Prahy pocházejí ze 14. století, kdy byla známá pod názvem Vítkov. K Žižkovu nezaměnitelně patří také fotbalový klub Viktoria a velké činžovní domy z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Název Vítkov pochází od majitele jedné z mnoha rozsáhlých vinic na místních svazích, pražského měšťana Vítka z Kutné Hory. Celá oblast dnešního Žižkova, Vinohrad a části Malešic byla posetá vinnými révami.

Za husitských válek se na vrchu Vítkov odehrála vítězná bitva, která pak dala vrchu i přilehlé obci jméno Žižkov. Po zboření městských hradeb se Žižkov oddělil od Královských Vinohrad, a stal se tak další samostatnou městskou částí.

Obrovský nárůst obyvatel a tedy i stavební činnosti nastal právě koncem 19. století. Vznikl mimo jiné i slavný pražský fotbalový klub Viktoria (1903) a většina žižkovských kluků snila o kariéře fotbalisty právě v tomto milovaném klubu. Žižkov je čtvrtí velkých činžovních domů nejčastěji z přelomu devatenáctého a dvacátého století.

Místní ulice jsou úzké a strmé. Obyvatelstvo zde bylo vždy spíše dělnické a spolu s drobnými řemeslníky a početnou romskou komunitou tvořilo specifický kolorit této čtvrti. Podíváme-li se dnes na mapu Žižkova, zjistíme, že poměrně velkou část území zabírá zeleň.

Dominantní a největší je vrch Vítkov, další „zelenou mapu“ tvoří Olšanské hřbitovy a dva menší kopce – Parukářka s Vrchem sv. Kříže a Židovské pece neboli Šibeniční vrch. Procházku začneme parkem na okraji Malešic a žižkovského Jarova, do jehož blízkostí se dostaneme tramvají.

Židovské pece

Dnes je to park ohraničený z jedné strany ulicí Jilmová, z druhé strany Nákladovým nádražím Žižkov. Vedle názvu Židovské pece se v minulosti používalo i pojmenování Šibeniční vrch. Nikdo přesně neví, z čeho pojmenování Židovské pece pochází.

Přesto, že název mnohdy vzbuzuje jisté rozpaky, podle historickým pramenů je jeho název odvozen od jmen usedlostí, které zde původně stály. Jedna z pověstí říká, že když císařovna Marie Terezie vyháněla z Prahy Židy (kolem roku 1744), uchýlili se právě do těchto míst. V okolních skalách a pahorcích si vyhloubili jeskyně a vybudovali v nich skromné příbytky.

Podle historických dokumentů byl ale tento vršek původně popravištěm (proto také druhotný název Šibeniční vrch). Poslední poprava se zde konala v roce 1866. Kat tehdy setnul hlavu sklepníkovi Fialovi, který zavraždil svou milou i s jejím malým dítětem. Na exekuci se prý tehdy přišlo podívat neuvěřitelných třicet tisíc lidí. Popravy byly často spojeny s hodokvasem. Když bylo oběšencovo tělo sejmuto ze šibenice, přihlížející svedli bitvu o oběšencův provaz, který prý měl majiteli přinést štěstí. Dnes je to místo rekreačního sportování.

Podle některých se zde nalézá „nejlepší plácek pro víkendový fotbal“. Rovinatý terén je ideální pro bruslaře začátečníky i malé cyklisty. Rodiče s dětmi mají možnost užít si příjemné odpoledne na třech moderních chráněných hřištích. Pod vrškem funguje dokonce hřiště dopravní. Zajímavé bylo, že když jsem v nedělním poledni parkem procházela já, všude byla spousta tatínků s dětmi, kočárky a psy. Žádná maminka.

Vrch svatého Kříže

Naším dalším cílem je park Parukářka neboli Vrch sv. Kříže. Od Židovských pecí se tam dostaneme, když půjdeme Jeseniovou ulicí stále rovně přes křižovatku s ulicí Želivského. Už zde začínají travnaté plochy, které pak přecházejí v park Parukářka.

Dříve byl vrch sv. Kříže opět pokrytý malými vinicemi a políčky. Když ale místní usedlost koupil parukář pan Hrabánek, celému kopci se začalo říkat po jeho profesi – Parukářka. V současné době se na jednom jeho konci vehementně staví nové bytové a administrativní budovy, které byly předmětem mnohaletých sporů mezi radnicí a místními usedlíky. Nutno říci, že nové budovy značně převyšují okolní zástavbu, trčí z vysokého kopce a jsou vidět z dalekého okolí. Přesto byl park Parukářka i přes snahy investorů zachráněn a zachován.

Na jeho druhém konci (směrem blíže k centrálnímu Žižkovu), je překrásný výhled na starou Prahu, Hradčany, Petřín a Vítkov s jezdeckou sochou Jana Žižky. Při západu slunce je to nesmírně romantické místo vyhledávané mnoha zamilovanými páry.

Květnový festival moderní jazzové hudby Žižkovská smršť

Na vrchu sv. Křížku se také konají mnohé zajímavé kulturní akce pod širým nebem. Za všechny jmenujme každoroční květnový festival moderní jazzové hudby Žižkovská smršť. Je zde i svérázná hospůdka, kde je v letní sezoně příjemné posedět pod roztaženými slunečníky a která je o víkendech obsypaná lidmi. Nechybí ani louka, kde se s oblibou hraje freesbee, petanque a jiné sporty.

Na vrch vede i naučná stezka popisující jak historické reálie, tak přírodní krásy, které zde můžeme spatřit. V samotném nitru kopce byly v 50. letech vybudovány protiatomové kryty. Štoly jsou napojeny na ochranný systém metra a v současné době slouží jako sklady. Nespornou výhodou tohoto místa je i výborná dostupnost městské dopravy. Tramvají číslo 9 se dostanete do centra za pár minut.

http://www.novinky.cz autor: Julie Šilhánová