Žulové srdce Prahy: Tady se v roce 1850 zrodil civilizační náskok

Po půlnoci, když přestanou jezdit auta, tu je slyšet, jak Praze tepe srdce. Pravidelně, silně, vytrvale. Spáčům by to mohlo vadit, ale zatím si nikdo nedovolil pulsující tepnu zastavit. Už 160 let přivádí do města život.

Lidé ten obraz nevidí, ale ptáci ho pozorují každý den. Negrelliho viadukt vykresluje na tváři Prahy dva oblouky, jako kdyby tu opravdu bylo a bilo srdce. Od severu, západu a východu se sbíhají železniční tratě, na kterých osobní i nákladní vlaky odbíjejí svými koly pravidelný rytmus.

Ivan Hlas v písni Karlín zpívá, že viadukt je hranicí, která odděluje Evropu od zbytku světa. Jako by tu končila civilizace. Jenže ono to je naopak. Tady se v roce 1850 zrodil civilizační náskok. Zatímco zbytek světa stále ještě stavěl většinu mostů z hrubých trámů, projektant Alois Negrelli připravil pro Prahu moderní nadzemní stavbu z pevného kamene.

Začátek budování viaduktu byl smutný. Klíčové místo Severní státní dráhy z Olomouce do Drážďan, na kterém železnice v Praze překonává Vltavu, měl navrhnout Jan Perner. Ten ale tragicky zemřel při kontrolní jízdě tunelem mezi Chocní a Brandýsem nad Orlicí a před svou smrtí stihl pouze připravit základní plán.

Práci pak po něm převzal Alois Negrelli. Dnes to vypadá jako jasná volba, vždyť Negrelli je podepsán například pod plány monumentálního Suezského kanálu, takže to nebyl žádný tuctový projektant. Jenže to v době budování železniční trati v Karlíně nemohl nikdo vědět. Suezský kanál byl zbudován až dvacet let po zprovoznění pražského viaduktu.

V polovině 19. století, kdy se viadukt rodil, nestály v okolí trati žádné domy, a tak Perner s Negrellim měli prostor k rozmachu. Praze tak připravili více než kilometr dlouhý most, který svými parametry obstál při všech modernizacích. Široký je necelých osm metrů, což bez potíží stačí na dvoukolejnou trať, byť původně vedla po viaduktu pouze jedna.

Nad ulicemi nese železnici sedmasedmdesát kamenných oblouků a nad Vltavou pak dalších osm. Jádro konstrukce tvoří žulové kvádry, které jsou obloženy pískovcovými bloky, aby stavba nepůsobila ve městě příliš tvrdě a stroze. Žula je na vnějším plášti použitá na nárožích a hranách oblouků. Inu, důkladnost tyrolského konstruktéra, který se na zakázkách v Alpách naučil stavět pevně a bytelně.

Negrelliho viadukt je vlastně spojení suchozemského a říčního mostu a až do roku 1910 to byl nejdelší evropský most. Mezi pražskými mosty je po Karlově mostu druhý nejstarší. A pokud by si někdo vykloněný z okénka vlaku marně lámal hlavu nad stavebním slohem, kola mu ho odklepou do rytmu: Em-pír, em-pír, em-pír.

Jak se tam dostat

Negrelliho viadukt si můžete dobře prohlédnout například z karlínské ulice Prvního pluku. Dostanete se sem metrem B a C nebo tramvají 8, 24 (Florenc).

autor: Jiří Oulický