Můj výlet

Šumava i Pošumaví mají bezpočet vyhlídkových bodů. Najdeme je na návrších, ale i v úbočích a sedlech všude tam, kde ustoupil dříve souvislý les. V lesních partiích si lidé už téměř dvě století staví a udržují rozhledny a vyhlídky na stavbách, které rozhled umožňují.

Nejkrásnější výhled na celou Šumavu nabízí veřejnosti od roku 1998 rozhledna na vrcholu hory Poledník. Za komunismu se tu mimo jiné sledoval letecký a pozemní provoz v Německu.

Pro turisty, kteří vyhledávají méně známá a ještě tolik neokoukaná místa, než jsou návštěvníky obléhané hrady a zámky, bude bezesporu zajímavá procházka dvěma lokalitami Křivoklátska.

První vlakovou zastávkou je Zbečno. V centru obce naproti kostelu sv. Martina stojí stará roubená chalupa, zřejmě obydlí rychtáře, která dokáže návštěvníka přenést o několik století zpátky.

Obytná část je doplněna stodolami a chlévy. Z nich se zaručeně návštěvníkům hlasitě připomene černobílá koza dožadující se alespoň malé svačiny.

Zdevastované území a povrchové uhelné doly, na jejichž pozadí se tyčí kouřící komíny elektráren, jsou asi tím posledním, čím by se Česká republika mohla chlubit. Stále více turistů, včetně těch zahraničních, to ale zřejmě vidí jinak.

Zájem o návštěvu měsíční krajiny na severu Čech v poslední době natolik vzrostl, že se zdejší těžební firmy začínají kromě dobývání uhlí speciálně věnovat také cestovnímu ruchu.

Famfáry znějí, král přichází a usedá na trůn. Na hlavě krásnou korunu, v ruce žezlo i zlaté jablko, tělo halí dlouhý červený plášť. „Úsměv, vyletí ptáček,“ ozve se za fotoaparátem a za pár minut už rozesmátý malý kluk mává fotkou, kterou získal na památku té krátké doby panování. Příběh Pražského hradu děti baví.

Příběh Pražského hradu