Můj výlet

V mladičké zemi, kterou spravoval moudrý bělovousý vladař, byl půvabný park. Ten vladař byl štramák, žádný kmet s vousem až k břichu, ale chlapík s krátce zastřiženou bradkou, který se hbitě vyšvihl na jezdeckého koně, kdykoliv se mu zamanulo. Vládl moudře a moderně.

Ve zdravém těle zdravý duch. A kde je hodně pohybu, není místo pro bludy vědeckého komunismu. Bylo by symbolické napsat, že rudé duchy marxismu-leninismu vyhnaly z pražských Vokovic rudé trenýrky cvičící mládeže, ale nebylo by to přesné. Cvičební úbory dnešní doby jsou totiž pestrobarevné, ale jinak to pravda je.

Je jich několik set a vážou se k nim pytlácké historky, tragické osudy dřevorubců, vraždy, ale i příběhy s dobrým koncem - jizerskohorské pomníčky. Mimo značené trasy je hledali nadšenci už v 80. letech. Neměli tehdy GPS, pouze knihu Miroslava Nevrlého, který je do textu zařadil spíš pro zpestření.

Můj muž mě pobaveně sledoval, když jsem lezla po žebříku nahoru, a děti se sázely, zda spadnu hned na první překážce, nebo až na té druhé. Všech jednadvacet překážek šest metrů nad zemí jsem ale nakonec překonala a nespadla ani jednou.

Nově vybudovaný Lanový park Landštejn najdete v cyklokempu u Starého Města pod Landštejnem a jde bezesporu o novinku roku v České Kanadě. "My jsme tam byli s ústavem z Jindřichova Hradce a hrozně se nám to líbilo. Ale musím říct, že to pro nás bylo těžké," napsala do knihy návštěv jakási Jana.